Zvěř v honitbě

Srnec obecný

Srnec dosahuje výšky v kohoutku přibližně 80 cm a váží kolem 30 kg. Samice bývá menší. Zbarvení je rezavě hnědé, v zimě přechází do šedohnědé. Má zakrnělý ocas, který je zcela ukrytý v srsti. Mláďata jsou hnědá nebo žlutohnědá s řadami bílých a nažloutlých skvrn, které mizí ve stáří 1-2 měsíců. Samec má na hlavě parůžky dorůstající délky asi 30 cm, které v listopadu shazuje.

Preferuje otevřenou krajinu s dostatkem úkrytů, jako jsou drobné lesíky, křoviny nebo pole. Na podzim dochází ke shlukování do stád, která hledají potravu na větším území. K rozpadu stád dochází na jaře, kdy srnci začínají vytloukat paroží a osamostatňují se. V období letních měsíců se pak srnci i srny pohybují samostatně po malém území. Říje probíhá v polovině léta.

Potravu tvoří rostliny a jejich plody. Na pastvu vychází hlavně večer.

Daněk evropský

Daněk bývá v kohoutku až 110 cm vysoký, samice bývá o 30 cm nižší. Váží až 90 kg. Z naší zvěře vykazuje nejmenší barevnou stálost. Zbarvení bývá v létě červenohnědé s tmavším hřbetním pruhem a bílými skvrnami na těle. V zimě bývá zbarvení šedohnědé a skvrny nejsou výrazné. Samec má na hlavě parohy lopatovitého tvaru, které v dubnu shazuje.

Daněk vyhledává prosvětlené listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem. Jeho výskyt je soustředěn převážně na nížiny a pahorkatiny. Většinu roku tráví ve stádech, jen staří samci se potulují samostatně. Ve dne je stádo ukryto v houští a na pastu se vydává až se západem slunce. Říje probíhá od října do listopadu.

Potravou daňka jsou různé druhy trav, bylin a keřů.

Prase divoké

Prase je přes 1 m velké, váží i 200 kg. Zimní zbarvení bývá tmavé až černé, v létě hnědožluté či šedohnědé. Mláďata prasete divokého jsou na rezavém až žlutohnědém podkladu nápadně podélně světle pruhovaná.

Černá zvěř se vyskytuje ve velkých lesních masivech s listnatými hustými křovisky, je hojná ve středomořských macchiích, ale i v bažinatých místech s rákosím. V letním období též nachází dobré útočiště v obilných lánech. Černá zvěř se ráda kaliští v bahně.

Chrutí (říje) probíhá od listopadu do ledna, bachyně může být oplodněna i v jinou dobu.

Prase divoké je všežravec, a i když dává přednost potravě rostlinného původu, nepohrdne masem zvířat.

Zajíc polní

Zajíc dosahuje hmotnosti do 7 kg. Je žlutohnědé až hnědošedé barvy s krátkým svrchu černým ocasem. Samice a samec nejsou na pohled rozpoznatelní.

Zajíc je rozšířený po celém našem území. Žije jednotlivě, pase se za šera, ráno a večer nebo v noci. Přes den obvykle odpočívá v loži - prohlubině bez vystýlky, na okraji lesa, pod keřem, v obilí nebo i volně v oranici. V zimě se nechá zavát sněhem. Svému domovskému okrsku (asi 3 km v průměru) je věrný, ale v zimě má tendenci vyhledávat okraje lesů a chráněná stanoviště, kdežto v létě se stěhuje spíše do polí nebo luk. Zajíc dobře běhá, vyvine rychlost až 70 km/h, vzhledem k tendenci kličkovat se však stává častou obětí dopravy.

Období páření je dlouhé, od ledna až do léta. Zvláštností zajíců je možnost opětovnému oplození během březosti.

Oblíbenou potravou jsou zelené části rostlin, po sklizni ohryzává zbytky řepy, kukuřice a jiných plodin a v zimě kůru mladých stromů a keřů.

Bažant obecný

Bažant obecný je velikosti slepice. Samec je červenohnědý, s tmavou hlavou a červenými políčky ("poušky") kolem očí; velmi nápadný je jeho dlouhý klínovitý ocas. Samice je šedohnědá, s kratším ocasem.

Bažant se vyskytuje v zemědělských oblastech. Většinu svého života tráví na zemí, vzlétá když mu hrozí nějaké nebezpečí. Při letu je velmi hlučný.

Bažanti patří mezi polygamní druh, to znamená, že sameček není věrný pouze jedné samici.

Po oplodnění snese samička 8 - 12 vajíček (někdy i více), ze kterých se po 23 - 24 dnech líhnou mláďata. Snůška je dobře ukryta v mělké hnízdní jamce v rákosí či křoví.

Potrava bažanta je rozmanitá - od myší, hmyzu, plžů, až po žaludy, hlízy brambor, řepu i obiloviny. V zemědělské krajině je bažant velice užitečný, dovede vysbírat jak housenky, tak dospělce řady druhů škodlivého hmyzu.

Kachna divoká

Kachna je vázána životem na vodu. Hnízdí na zemi nebo i na stromech. Kačer má hlavu kovově leskle zelenou, zobák žlutozelený, vroubkovaný a zakončený černým nehtem. Na krku má bílý proužek, tělo hnědavé. Na křídlech mají obě pohlaví modrá zrcátka, vroubená černým a bílým proužkem. Kachna má hnědé ochranné zbarvení. Hmotnost se pohybuje okolo 1,2 kilogramů.

Kachny žijí v monogamii. Od konce března do poloviny dubna snáší kachna 8 – 15 vajec, na kterých sedí 22 – 28 dní.

Živí se semeny, vodními a zemními rostlinami, hmyzem, červi, plži, pulci a rybím potěrem.

Liška obecná

Liška je naší nejpočetnější psovitou šelmou s výskytem po celém území ČR. Její zbarvení je nejčastěji rezavě červené se stříbrným nádechem, konec oháňky je bílý. Její hmotnost se pohybuje mezi 7 – 12 kilogramy.

Má ráda střídání polí i lesů.  Využívá různé přírodní skrýše a vyhrabává si nory.

V dubnu až květnu vrhá v brlohu 3 – 6 liščat. O mláďata se starají oba rodiče. V této době liška způsobuje největší škody.

Potravou jsou jí různé plody, myšovití hlodavci, plazi, drobná zvěř a domácí drůbež. Požírá mršiny a loví poraněná a nemocná zvířata. V přiměřené míře plní v honitbě úkoly zdravotní policie. Je hlavním přírodním zdrojem a přenašečem vztekliny.

Kuna lesní

Žlutá širší náprsenka široká hlava růžový čenich široký nosní otvor neosrstěná tlapa

V lese ji můžeme přistihnout zejména ráno a večer po západu slunce. Den prospí v pelíšku, který si buduje v dutých stromech, v opuštěných hnízdech veverek, vran a dravců. Stejně jako liška má i kuna lesní vedle hlavního úkrytu ještě několik záložních.

Živí se především hlodavci a dalšími drobnými savci, drůbeží a vajíčky. Na podzim tvoří většinu jídelníčku ovoce.

Jezevec lesní

S oblibou vyhledává lesy prostoupené poli a lukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy. Na skrytých místech si vyhrabává velmi složité a propletené chodby, které vedou až 5 m hluboko a jsou dlouhé kolem 10 m. Na nejvzdálenějším konci má prostorný brloh, v němž samice vrhá mláďata.

Jezevec je typický všežravec, živí se hmyzem a jeho larvami, měkkýši, červy, drobnými savci, ptačími mláďaty a jejich vejci, žábami, nejrůznějšími zdechlinami, kořínky, semeny a plody rostlin. Potravu sbírá nebo ji vyhrabává.

Veverka obecná

Veverka je proměnného zbarvení od světle rezavé až po černou. Váží 210 až 410 gramů. Na prstech má dlouhé a ostré drápy.

Obývá lesy a parky od nížin až po hory. V korunách stromů si zhotovuje dva druhy pelíšků, jeden odpočinkový a druhý mateřský. Páření probíhá od dubna do září. Mláďata má i dvakrát ročně.

Živí se semeny a plody stromů, pupeny, houbami, hmyzem i ptačími mláďaty. 

Kontakt

Email: info@libcanskadubina.cz